Rozhovor s Viktorem Hrdinou

Publikováno:
12. únor 2018
Autor:
  • Mercedes Wimmerová
Obor:

Podnikatelem roku 2017 se stal Viktor Hrdina! Příběh Viktora Hrdiny a jeho manželky Gabriely se začal odvíjet zcela nenápadně před čtyřmi lety. Dcera potřebovala nějakou hračku, díky které by se víc rozvíjela v pohybu. „Nic jsme nemohli sehnat, tak jsme si ji vyrobili sami,“ říká Viktor Hrdina. Dřevěné houpací prkno jim vyneslo prvenství v soutěži Podnikatel roku 2017.

On studoval sportovní gymnázium a strojírenství, ona grafiku, psychologii a sociální práci. Před pár dny jsme se sešli v pražské kavárně a příjemným hovorem jsme strávili víc než hodinu společného času. Na otázky odpovídal střídavě Viktor a střídavě jeho žena Gabriela.

Proč název Utukutu?
Utukutu je název naší firmy. Ve svahilštině to znamená hravost. Pojem Utukutu padl vlastně náhodou a hned se nám zalíbil. Je to slovní hříčka, dá se číst zleva i zprava, a navíc jsme ho krásně zakomponovali do loga v podobě houpačky. Potřebovali jsme nějaký mezinárodní název, protože o prkno byl zájem i v zahraničí.

Jak jste se dostali k hračkám?
Dcera ráda malovala, ale příliš se nehýbala. Hledali jsme proto nějakou pomůcku, která by ji motivovala k pohybu. Gábina se inspirovala v zahraničí a přišla s ohnutým houpacím prknem, které jsme si nechali vyrobit u kamaráda truhláře.

Několik kusů jsme tehdy rozdali mezi kamarády a také do Montessori školky, kam dcera chodila. Za 14 dní se díky tomu rozhýbala a rozběhala. Zároveň se narovnala a posílila střed těla, což potvrdila i naše fyzioterapeutka.

Je těžké v dnešní době dostat produkt na trh?
To jsme zjišťovali postupně. Není to jednoduché, zvláště u hraček. Každá hračka například musí mít certifikaci.

Jak probíhá certifikace hračky a kolik stojí?
Záleží to na tom, kolik výrobek vyžaduje různých druhů rozborů. Dělají se různé mechanické zkoušky, chemický rozbor na jednotlivé díly, potom se všechno podtrhne a sečte. Vychází to na několik desítek tisíc. U našeho druhého produktu, chůdiček, byla certifikace daleko dražší. Tam je dřevo, provaz, fyzické zkoušky a ještě barva.

Jak dlouho trvá certifikace?
Když jsme produkt poslali na certifikaci, tak se nám každou chvíli vracel s tím, že máme dodat ještě obal, ještě textil, ještě to a to… Bylo to asi čtyři nebo pět měsíců. Byl to v téhle kategorii první produkt v České republice, tak nikdo ani přesně nevěděl, do které kategorie ho zařadit, jestli to bude hračka nebo něco jiného. Jakmile jsme měli certifikaci, tak jsme poslali prkno do světa. Gábina to tenkrát dala do jedné skupiny na Facebook a přišlo asi třicet objednávek. 

Dá se říct, že tím to všechno začalo?
Přesně tak. Rok a půl jsme se podnikání věnovali jen po večerech. Já jsem chodil do práce a Gábina byla doma na rodičovské dovolené. Neměli jsme ani e-shop. Houpací prkno jsme prodávali přes jednoduchý objednávkový formulář na sociálních sítích. Od kamaráda truhláře jsme si hotové výrobky vozili domů, kde jsme je balili a expedovali. Jednu dobu to víc než bydlení připomínalo sklad.

Jak jste se dostali do soutěže podnikatel roku?
Gábina: Doporučily mi to kamarádky, které nám pomáhaly v projektu utukutu. Tam se přihlašují podnikatelé sami. Tak jsem se do toho pustila. Napsala jsem celý náš příběh, proč jsme začali, co jsme hledali. Přihlásila jsem nás minulý rok, tuším, že uzávěrka byla v dubnu. Na konci roku přišlo vyjádření, že postupujeme do krajského kola.

Viktor:Já bych nás tam nepřihlásil, protože si myslím, že vyrábíme kvalitní věc, která se má prodávat sama. Dneska to hodnotím, jako výborný krok, protože je potřeba, abyste byli vidět, protože jinak vás konkurence převálcuje. Myslet si „mám super produkt, bude se prodávat sám“, tak to dneska nefunguje.

Jak probíhala soutěž?
Za každý kraj bylo vybráno asi 13 až 14 lidí. Vyhlášení kraje Praha bylo na Senovážném náměstí. Každý z nominovaných tam měl svůj projev a potom bylo slavnostní vyhlášení, které bylo v listopadu. Tam byla asi patnáctiminutová prezentace před porotou. Potom jsme postupovali do celostátního kola. V prosinci bylo slavnostní vyhlášení vítězů na Mánesu.

Byl podnikatel roku ohodnocen finančně?
Ne, pouze pár darů od sponzorů. Poznali jsme tam spoustu zajímavých firem a zajímavých lidí.

Co pro vás znamená ocenění Podnikatel roku?
Když vás vyberou z takové skupiny 3500 přihlášených podnikatelů, tak už to něco znamená. Je to podpora, mám energii, je to motivace a jakási satisfakce toho, že to, co děláme a myslíme si, že je fajn, že má smysl. Máte to potvrzené jak od těch odběratelů, tak i od odborné komise, od lidí, kteří tomu rozumí.

K podnikání patří daně. Víte, jak na ně?
Zpočátku jsme byli opatrní, investovali jsme co nejméně. Takže jsme používali nástroje dostupné on-line, tehdy to byl iDoklad faktury jsme vystavovali v takových věcech, které jsou zadarmo, v nějakém objemu a zvládne to za vás udělat velké penzum práce. Neměli jsme žádné zaměstnance, v podstatě jsme kupovali hotový výrobek.

Po druhém roce jsme obratem spadli do plátcovství DPH. Do té doby jsme všechno zvládali s iDokladem, až na konci jsme dělali daňové přiznání a s tím nám pomáhali známí. V říjnu jsme spadli do DPH, které se musí uplatňovat do dvou měsíců, takže se nám to sešlo všechno na jednou. Protože jsme v té době spouštěli nový e-shop a do toho byly vánoce. V okamžiku, kdy jsme spadli do DPH, tak jsem říkal: To nejde, musíme sehnat účetního. Tak jsme se domluvili, že půjdeme do účetního programu. Já jsem měl zkušenosti s Pohodou, ale on dělal v Abře. Ty systémy jsou podobné, já jsem s tím zkušenosti měl, tak to bylo o něco lehčí.

Účetního máme jako externistu. Kontroluje nám účetnictví, vystavuje kontrolní hlášení, DPH a souhrnné hlášení. My mu podklady připravujeme.  
Tento rok máme obrat 5 milionů. První rok jsme měli obrat asi 300 tisíc, takže meziročně rosteme o 70 až 100 procent.

Setkali jste se s neplatiči?
To jsme nikdy neřešili. V rámci e-shopu to lidé platí předem převodem kartou nebo na dobírku. Jediné, co jsme řešili, bylo Holandsko, které chtělo 90ti denní splatnost faktury. Zatím to komunikujeme. Zjišťujeme, jaká platební morálka je v které zemi obvyklá, abychom se přizpůsobili, domluvili.

Co bylo klíčové v tom, že jste uspěli?
Že to byla novinka na trhu, originalita, že to je jednoduchá věc. Prostě jsme trefili produkt.

Ve kterých zemích už znají houpací prkno od Utukutu?
Dodáváme do obchodů v Británii či Itálii, ozývají se zájemci z Anglie, Švýcarska, Portugalska, ve Francii, ale i ze Spojených států nebo z Austrálie. V Česku spolupracujeme také s několika prodejnami, kde mají naše prkna k vyzkoušení v dětském koutku. Nicméně prodej v kamenných obchodech je poměrně nákladný, takže v tuto chvíli je pro nás prioritou hlavně e-shop.

 

Autor: Mercedes Wimmerová