Význam správnosti údaje o dodavateli na dokladu

12. červen 2018

Nárok na odpočet? Až prokážete od koho jste nakoupili.

Je na dokladu uveden Pepa jako dodavatel, ale ostatní okolnosti tomu nenasvědčují? Připravte se na možné prokazování, že plnění skutečně nastalo a přečtěte si, jaké jsou následky případného neprokázání.

Nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2017, sp. zn. 1 Afs 170/2017-31, opět poukázal na daňový dopad formálních nedostatků dokladů, konkrétně správnosti údaje o identifikaci dodavatele. Tato problematika je hojně řešena hlavně ve vztahu k dani z přidané hodnoty a nároku na odpočet (například rozsudek Nejvyššího správního soudu - senátu (ostatní) ze dne 27.10.2015, sp. zn. 4 Afs 178/2015 – 47), však tento nedávný rozsudek se zabývá tímto formálním nedostatkem dokladu z hlediska daní z příjmů a daňové účinnosti výdajů, které vyplývají z tohoto dokladu.

Hlavní příčinou řešení sporů v oblasti této problematiky je skutečnost, že daňový subjekt neunese své důkazní břemeno a neprokáže, že sporná plnění byla bezpochyby provedena v rozsahu, termínu a dodavatelem deklarovaným na fakturách. V daném případě byl problémem nesoulad údajů z faktury s ostatními souvisejícími a podpůrnými skutečnostmi (např. smluvenými obchodními podmínkami, přepravními doklady).

Dle § 92 odst. 3 daňového řádu prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které uvádí v daňovém tvrzení a dalších podáních. Běžně se výdaj, podložený dokladem, nejdříve zanese do účetnictví a následně do daňového přiznání, daňový subjekt tedy dokladem prokazuje skutečnost vynaložení výdaje. Z judikatury vyplývá, že daňový subjekt je povinen prokázat, že výdaj skutečně vynaložil, a to tím způsobem, jakým deklaroval na příslušném účetním dokladu (rozsudek NSS, sp. Zn. 9 Afs 30/2007-73 z 6.12.2007).

Z judikatury rovněž vyplývá, že formální nedostatky účetního dokladu nemohou automaticky vést k doměření daně z příjmů, daňový subjekt musí mít prostor prokázat vynaložení výdaje. Své důkazní břemeno unese v situaci, kdy je zároveň nepochybné, že tvrzené plnění bylo daňovému subjektu poskytnuto a byly jednoznačně identifikovány subjekty, které se na něm podílely. Povinností daňového subjektu není prokázání abstraktního vydání peněz, ale prokázání vynaložení výdaje vůči konkrétní osobě, protože musí prokázat uskutečnění výdaje a jeho souvislost se zdanitelným příjmem.

Jak vyplývá z výše uvedeného, tak pro daňové náklady je podstatné, kdo je skutečným dodavatelem, přestože to nemusí být shodná osoba s osobou uvedenou na dokladu, protože tento údaj je důležitý pro prokázání uskutečnění výdaje. Daňový subjekt musí být schopen jednoznačně prokázat, že výdaj skutečně nastal, byť za jiných okolností, než vyplývá z dokladu, potom může být v souladu se zásadou materiální pravdy tento výdaj posouzen jako výdaj daňově účinný. Pro eliminaci svého pochybení musí daňový subjekt uvést a dokázat veškeré skutečné okolnosti týkající se předmětného výdaje, které budou v souladu s ostatními zjištěnými údaji a budou vytvářet přehledný a důvěryhodný obraz o celé transakci.

Tento nedávný rozsudek upozorňuje, že je potřeba dbát i na formální správnost dokladu, nejen pro účely daně z přidané hodnoty, ale také pro účely daně z příjmů, kdy údaje na dokladu by měly být v souladu s ostatními souvisejícími a podpůrnými skutečnostmi, které se týkají předmětného plnění. Toto se tedy vztahuje i na údaj o dodavateli. V případě, že dojde k formálnímu nedostatku dokladu, musí být daňový subjekt schopen a připraven předložit takové důkazní prostředky, které prokážou skutečné okolnosti a umožní, aby v souladu se zásadou materiální pravdy bylo plnění prokázáno za uskutečněné.

Ivan Fučík a kolektiv

V případě dotazů nás kontaktujte

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace