Transparentnost pro daňové konzultanty: Konec daňového poradenství? 2. část

7. říjen 2018

V jednom z minulých čísel jsme Vás informovali o připravované směrnici týkající se povinné automatické výměny informací v oblasti transparentnosti pro daňové konzultanty, který zřejmě bude mít dopad na oznamovací povinnost nejen pro daňové poradce. Směrnice v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat, byla schválena v květnu letošního roku. Ve směrnici je uvedena lhůta pro implementaci předpisů do národních legislativ členských států do 31. 12. 2019. Nové právní předpisy, které jsou nutné pro soulad s danou směrnicí, musí členské státy použít nejpozději od 1. 7. 2020.

Pár slov na úvod

Evropská unie se snaží chránit daňové zájmy svých členských států, a proto i únik informací, jako byla například kauza „Panama Papers“, ještě více podnítil zákonodárce k boji proti rozmáhajícímu se agresivnímu daňovému plánování. Evropská unie je toho názoru, že některé daňové úniky jsou zaviněny i finančními zprostředkovateli, či jinými poskytovateli daňového poradenství. Z výše uvedených důvodů připravila směrnici (která novelizovala směrnici 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní), která zakládá povinnost finančním zprostředkovatelům a dalším poskytovatelům daňového poradenství, informovat správce daně o potenciálně škodlivém daňovém plánování.

V předchozím článku jsme Vás informovali o subjektech, které mají povinnost zveřejňovat dané informace atermíny zveřejňování informací.V tomto článku Vás dále seznámíme s vymezením charakteristických znaků škodlivého daňového plánování a možnými sankcemi za nesplnění oznamovací povinnosti.

Vymezení ,,charakteristických znaků“

A jaké skutečnosti budou předmětem oznamovací povinnosti? V tomto návrhu se upustilo od snahy definovat pojem agresivní daňové plánování a místo toho se určila kompilace aspektů a transakcí, které představují jasný náznakvyhýbání se daňovým povinnostem, nebo dokonce jejich zneužití.

Oznamovací povinnost budou mít zprostředkovatelé, či daňové subjekty, které uskutečňují jakékoliv přeshraničníopatření (definice přeshraničního opatření viz níže), které splňuje nejméně jednu z charakteristik uvedených v příloze č. 4 k této směrnici. Jedná se o Obecné (A) a specifické znaky (B-E). Obecné a specifické znaky kategorie B lze brát v úvahu pouze v případě, že je splněn test očekávaných přínosů.

Test je splněn ve chvíli, kdy hlavním přínosem opatření je získání daňové výhody.

Mezi obecné charakteristické (A) znaky patří:

  • Poplatník se zaváže, že bude dodržovat podmínku důvěrnosti, týkající se požadavku na nezveřejnění opatření zajišťujícího daňovou výhodu jiným zprostředkovatelům, či daňovým orgánům.
  • Zprostředkovatel má nárok na odměnu za dané opatření s odkazem na výši daňové výhody, či na to, zda je daná výhoda skutečně získána, nebo naopak v případě, že zprostředkoval částečně, či plně vrátí částku potencionálně získané výhody, pokud takové výhody dosaženo nebylo.
  • Využití standardizované dokumentace, která nemusí být upravována dle potřeb daňového subjektu a je běžně k dispozici více daňovým subjektům.

Mezi specifické znaky (B) pak patří:

  • Využití ztráty ke snížení svých daňových povinností. Ovšem též i přesun ztrát do jiných jurisdikcí, či urychlení jejich využití.
  • Opatření (nebo řada opatření) díky němuž dojde k převedení příjmu na kapitál, dary, nebo jiné kategorie, které podléhají nižší sazbě daně (nebo nepodléhají zdanění vůbec).
  • Transakce s kruhovým charakterem, které zahrnují prodej a pozdější zpětný odkup prostředků bez primární komerční funkce, které se vzájemně ruší, či započítávají a to zejména prostřednictvím „nastrčených“ subjektů.

Mezi specifické znaky (C) přeshraničních transakcí patří:

  • opatření (nebo řada opatření) zahrnující odpočitatelné přeshraniční platby, které jsou provedeny mezi dvěma, nebo více spřízněnými stranami a zároveň:
    • příjemce není rezidentem v žádné jurisdikci (pro daňové účely),
    • příjemce je rezidentem, ale daná jurisdikce neukládá žádnou daň z příjmu, či ukládá nulovou sazbu daně z příjmu, nebo pak v případě, kdy je příjemce rezidentem jurisdikce, která je začleněna do seznamu zemí, které jsou vyhodnoceny jako nespolupracující apod.,
    • platba daně se využívá jako výhoda částečného, či úplného osvobození,
    • platba daně se využívá jako výhoda ze zvýhodněného daňového režimu,
  • totéž aktivum je předmětem odpisu ve více zemích,
  • stejná položka příjmu, u které je uplatňován nárok na osvobození od dvojího zdanění více daňovými poplatníky,
  • převod aktiv, kde je věcný rozdíl v částce ve formě protiplnění za aktiva v dané jurisdikci.

Specifické znaky, týkající se dohod o automatické výměně informací a skutečného vlastnictví (D). Jedná se o opatření, která způsobují vyhýbání se oznámení tomu státu, ve kterém má daňový subjekt sídlo. Tato opatření mohou zahrnovat:

  • použití jurisdikcí, které nejsou vázány právními předpisy, nebo dohodami týkajícími se automatické výměny informací,
  • změna klasifikace druhu příjmu do kategorie, která nepodléhá automatické výměně informací,
  • použití struktur a subjektů, které též nepodléhají dohodám o automatické výměně informací
  • využití jurisdikcí, které mají nevhodné, nebo slabé režimy v boji proti praní špinavých peněz apod.

Příloha č. 4 směrnice dále ještě obsahuje charakteristické znaky týkající se převodních cen (E), které zahrnují uspořádání využívající jednostranných pravidel bezpečného přístavu a převody těžko ocenitelných nehmotných aktiv.

Co se rozumí přeshraničním uspořádáním: jedná se o uspořádání ve více než jednom členském státě, nebo ve třetí zemi a členském státě, pokud je splněna alespoň jedna, z níže uvedených podmínek:

  • účastníci uspořádání nejsou rezidenty pro daňové účely ve stejné jurisdikci,
  • jeden (nebo více účastníků) uspořádání je daňovým rezidentem ve více jak jedné jurisdikci,
  • jeden (nebo více účastníků) uspořádání vykonává svou činnost prostřednictvím stálé provozovny, která se nachází v jiné jurisdikci a zároveň toto uspořádání představuje veškerou podnikatelskou činnost této stále provozovny,
  • jeden (nebo více účastníků) uspořádání vykonává svou činnost v jiné jurisdikci, aniž je daňovým rezidentem v této jurisdikci, nebo v ní zřídil stálou provozovnu,
  • opatření má dopad na automatickou výměnu informací, nebo identifikaci skutečných vlastníků.

Sankce

Výši a podobu sankcí za nesplnění oznamovací povinnosti v požadovaném rozsahu prozatím ponechává směrnice na uvážení jednotlivých členských států. Směrnice jen uvádí, že taková sankce musí být účinná, přiměřená a odrazující. Jak se k tomuto úkolu postaví jednotlivé členské státy, toť otázka. V českém zákoně o daních z příjmů je nyní např. zakotvena sankce za nesplnění oznamovací povinnosti u příjmů osvobozených od daně v procentuální výši z částky neoznámeného příjmu. Procento roste podle míry „provinění“ nejnižší je, pokud daňový subjekt oznámí příjem sám bez jakékoli intervence správce daně, nejvyšší pak v případě, kdy poplatník povinnost nesplní ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně. Nejsou zde nastaveny žádné maximální sankce v absolutní výši. Lze očekávat, že obdobným způsobem se finanční správa postaví i k tomuto případu.

Formulář a informace oznamované členskými státy

Pro zajištění jednotných podmínek pro provádění této směrnice je Komisi evropské unie svěřena pravomoc pro přijetí standardního formuláře s omezeným počtem komponentů v různých jazykových režimech.

Členské státy budou mít povinnost podávat informace o zprostředkovatelích, jejich identifikaci, jako například jméno, DIČ, daňová rezidence a případně i u osob, se kterými tvoří subjekt přidružený podnik. Mimo jiné je nutné uvést podrobný popis charakteristických znaků, které jsou uvedeny v příloze směrnice, na základě kterých se přeshraniční opatření oznamuje. Kromě podrobného popisu charakteristických znaků a shrnutí obsahu přeshraničního uspořádání, které daná společnost uskutečňuje, existuje ještě celá řada informací, které je nutné uvést, jako je například datum začátku provádění přeshraničního opatření, hodnota transakce apod.

Závěrem

Z výše uvedeného vyplývá, že povinnosti stanovené touto směrnicí se budou vztahovat mimo jiné i na advokáty a daňové poradce poskytující služby výše nastíněného charakteru. Jak se česká finanční správa postaví k povinnosti mlčenlivosti těchto dvou profesí, která je zakotvena profesním zákonem, je otázka. Směrnice s tímto počítá a umožňuje členským státům při implementaci přijmout opatření, na základě kterých zprostí např. daňové poradce a advokáty povinnosti podávat výše uvedené informace s tím, že by tato povinnost měla přejít na jiného zprostředkovatele, který povinnost mlčenlivosti nemá, popř. přímo na daňového poplatníka, kterého se transakce týká. Daňový poradce popř. advokát by pak jen upozornil klienta na jeho oznamovací povinnost. Necháme se překvapit návrhem novely zákona, který tuto povinnost bude implementovat. Situaci budeme nadále monitorovat a o jejím vývoji vás informovat.

Autoři: Veronika Džalavjan, Daniela Riegel

V případě dotazů nás kontaktujte

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace