Daňová kontrola podle daňového řádu, aneb jak se správně chovat při daňové kontrole

4. březen 2016

Jak se co nejlépe zachovat, pokud k Vám dorazí finanční úřad na kontrolu? Univerzální odpověď na uvedenou otázku neexistuje. Každý se budeme před daňovou kontrolou chovat jinak. Je však dobré vědět několik zásad, jejichž dodržování nebude nikdy na škodu. Zkusím uvést tři, které považuji za klíčové.

Daňová kontrola je podle konceptu nové právní úpravy zakotvené v daňovém řádu jedním z tzv. „postupů“ v rámci tzv. „daňového řízení“. Daňové řízení je souhrnem postupů a dílčích řízení vedoucích ke správnému zjištění a stanovení daně a k zabezpečení její úhrady. Správa daní pak obecně je postup s cílem správného zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady. V základní definici správy daní, kterou cituji zcela úmyslně, je zakotven princip správného zjištění a stanovení daně. Dříve platný zákon o správě daní a poplatků tento princip neobsahoval. Správce daně má podle daňového řádu povinnost daň vyměřit ve správné výši, nikoliv ve výši, co nejvýhodnější pro stát, tedy co nejvyšší, jak tomu bylo dříve. V tomto směru existuje už i judikatura. V důsledku toho musí ve všech řízeních a postupech pří správě daní, tedy i při daňové kontrole, zohledňovat jak skutečnosti, které hovoří ve prospěch státu, tak skutečnosti, které hovoří ve prospěch daňového poplatníka. Na uvedenou zásadu upozorňuji záměrně, neboť v minulosti tato zásada neplatila a do současné chvíle není tato zásada zažitá v chování správců daně. Je potřeba ji mít v povědomí a vědět, že pokud správce daně nejedná tak, aby daň vyměřil správně, je možné takový postup namítat právě z důvodu porušení výše uvedené všeobecné zásady správného zjištění a stanovení daně. Dalším základním momentem je, že daňová kontrola je tzv. postup. Slovo postup je od slova postupovat, kdy správce daně postupuje v souladu se zákonem a nemůže se od uvedeného zákonem stanoveného postupu odchylovat. Je dobré tedy znát jednotlivé kroky postupu daňové kontroly, aby bylo možné reklamovat situace, kdy správce daně podle zákonem stanovených pravidel nepostupuje.

Vzhledem k tomu, že daňová kontrola je jedním z postupů podle správy daní, je nutné při daňové kontrole dodržovat základní zásady správy daní tak, jak je daňový řád stanovuje. Jedná se o následující zásady:

  • zásada zákonnosti (legality),
  • zásada legální licence (správce daní může uplatňovat svoje práva jen k účelům a v rozsahu a způsobem mu zákonem svěřeným),
  • zásada zdrženlivosti a přiměřenosti,
  • zásada procesní rovnosti,
  • zásada spolupráce,
  • zásada poučovací,
  • zásada vstřícnosti a slušnosti,
  • zásada rychlosti a hospodárnosti,
  • zásada volného hodnocení důkazů,
  • zásada legitimního očekávání,
  • zásada materiální pravdy,
  • zásada neveřejnosti,
  • zásada oficiality[1] a zásada vyhledávací, a
  • zásada shromažďování osobních údajů.

Uvedené zásady, které jsem jen stručně vyjmenoval, samozřejmě platí pro daňový subjekt i pro správce daně, a lze se na dodržování těchto zásad v průběhu daňové kontroly odvolávat.

Průběh daňové kontroly

Daňová kontrola je postupem a jako takový musí mít svůj předmět a rozsah. Musí být přesně stanoveno, jaká daň a za jaké období je kontrolována. Daňová kontrola musí být zahájena a ukončena způsobem, který je upraven v daňovém řádu (tj. jak její zahájení tak ukončení má svá přesně daná pravidla). Daňovou kontrolu lze opakovat jen ve výjimečných a zákonem stanovených případech. Na závěr daňové kontroly se sepisuje zpráva o daňové kontrole. Zpráva jako taková se sama o sobě neprojednává, projednává se výsledek kontrolního zjištění a jeho závěry se zapisují do zprávy. Zpráva obsahuje vyjádření daňového subjektu a daňový subjekt v rámci svého vyjádření může uplatňovat námitky. Daňová kontrola probíhá průběžně jako proces, při kterém správce daně prověřuje tvrzené skutečnosti, sbírá informace, shromažďuje a hodnotí důkazy, provádí důkazy, oznamuje daňovému subjektu své dílčí závěry a získává jeho vyjádření. Správce daně v rámci tohoto procesu komunikuje s daňovým subjektem, sděluje mu svoje dílčí závěry, sděluje mu dílčí výsledky kontrolních zjištění, včetně vyhodnocení důkazů a předkládá je daňovému subjektu k vyjádření. Na základě těchto kroků pak dělá konečné závěry, se kterými seznamuje daňový subjekt. Správce daně musí podat komplexní stanovisko, jak skutkově a právně vidí uvedenou situaci a daňový subjekt má právo se k tomuto stanovisku vyjádřit, navrhnout doplnění, popřípadě navrhovat další důkazy. Po vyjádření daňového subjektu sepisuje správce daně úřední záznam, který se stane součástí zprávy o daňové kontrole. Pokud daňový subjekt s výsledky kontroly nesouhlasí, má právo odvolat se proti rozhodnutí z kontroly vyplývajícímu (rozhodnutím, proti němuž se daňové subjekty v praxi nejčastěji odvolávají, je dodatečný platební výměr na kontrolované zdaňovací období a daň).

Jak jsem již v úvodu zmínil, uvedl jsem pouze základní pravidla, podle kterých je vhodné a výhodné se při daňové kontrole chovat. Pokud se chcete dozvědět víc, včetně praktických rad, rádi Vás přivítáme na našem vzdělávání Tutorial dne 3. 3. 2016 v sídle naší společnosti. Podrobnosti naleznete na 
http://www.fucik.cz/seminare-a-akce/danova-kontrola-provedeme-vas-danovou-kontrolou-od-jejiho-zahajeni-az-po-podpis-zpravy-o-danove-kontrole/

[1]Ex officio“, „ex offo“ – postup z úřední povinnosti

Zpět na Správu daní

V případě dotazů nás kontaktujte

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace