Fučík & partneři in english!
Kateřina Hrůzová
katerina.hruzova@fucik.cz
+420 296 578 300
7.10.2011
Účelem tohoto článku je poskytnout fyzickým osobám vyslaným do/ze zahraničí komplexní přehled hlavních aspektů v oblasti daně z příjmů fyzických osob a sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění (dále “SZaZP”) a dopady dvou základních forem vyslání z pohledu příslušné české legislativy.
Rozsah zdanění fyzických osob v ČR je závislý na statutu jejich daňového rezidentství, které se posuzuje za kalendářní rok. Pravidla pro určení daňového rezidentství jsou následující:
(i) Dle české daňové legislativy je fyzická osoba považována za českého daňového rezidenta, pokud
a) má buď trvalé bydliště v ČR (ve smyslu místa bydliště, kde se zamýšlí zdržovat nastálo) A/NEBO
b) stráví v ČR 183 dní nebo více v kalendářním roce (tj. má obvyklé bydliště v ČR).
(ii) Pokud by byla fyzická osoba považována za daňového rezidenta také v jiném státě na základě lokální legislativy, určuje se konečný statut daňového rezidenství (tzv. “daňový domicil”) v souladu s příslušnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění (“SZDZ”) uzavřenou mezi příslušnými státy.
(iii) Modelová daňová smlouva OECD a také většina SZDZ stanoví tato všeobecná pravidla pro určení daňového domicilu:
a) Fyzická osoba je považována za daňového rezidenta ve státě, ve kterém má k dispozici stálý byt. Pokud by měla stálý byt k dispozici v obou zemích, měla by být považována za daňového rezidenta země, ke které má užší osobní a hospodářské vazby, tj. kde má své "centrum životních zájmů".
b) Pokud stát, ve kterém má fyzická osoba své centrum životních zájmů, nemůže být stanoven, nebo pokud nemá stálý byt k dispozici v žádném státě, bude považována za rezidenta státu, ve kterém má obvyklé bydliště (délka pobytu není specifikována, stanoví se na základě lokálních legislativ – viz odst. (i)).
c) Pokud má fyzická osoba obvyklé bydliště v obou státech nebo jej nemá ani v jednom z nich, bude považována za rezidenta státu, jehož je státním příslušníkem.
d) Pokud je státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, příslušné úřady států vyřeší otázku daňového rezidenství vzájemnou dohodou.
Daňoví rezidentiČR jsou povinni zdanit v ČR své celosvětové příjmy. Čeští daňoví nerezidenti mají povinnost zdanit v ČR pouze příjmy ze zdrojů na území ČR. Tyto příjmy jsou konkrétně definovány pro každý druh příjmu. Dvojímu zdanění příjmů (je-li relevantní) se zamezuje v souladu s příslušnou SZDZ, a to prostřednictvím zápočtu zahraniční daně nebo vynětím zahraničního příjmu ze zdanění. V případě neexistence takové smlouvy může být daň zaplacená v zahraničí odečtena (za určitých podmínek) z příslušného příjmu.
Dle české daňové legislativy podléhají následující příjmy dani v ČR:
(i) Příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání)– zahrnují zejména platy, mzdy, bonusy, jiné náhrady podobného charakteru a některé typy zaměstnaneckých výhod (např. firemní vůz poskytovaný jak pro služební tak soukromé účely). Základ daně z příjmu ze závislé činnosti (tzv. “superhrubá mzda”) odpovídá součtu hrubé mzdy zaměstnance a povinného pojistného na SZaZP hrazeného za zaměstnance zaměstnavatelem, příp. fiktivního pojistného pokud zaměstnanec nespadá do českého systému pojištění.
(ii) Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti – příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, snížené o odpočitatelné výdaje.
(iii) Kapitálové příjmy(např. dividendové a úrokové příjmy) – dividendy a úroky, které českému daňovému rezidentovi plynou ze zdrojů v zahraničí, se zdaňují prostřednictvím přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Dividendy a úroky plynoucí ze zdrojů v ČR obecně podléhají srážkové dani a nezahrnují se do tohoto daňového přiznání.
(iv) Příjmy z pronájmu –příjmy z pronájmu nemovitostí a bytů nebo movitého majetku (pravidelné) snížené o výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení.
(v) Ostatní příjmy(např. prodej cenných papírů, nemovitostí). Kapitálové výnosy realizované z prodeje nemovitosti nebo osobního majetku, který nebyl získán pro další prodej jsou obecně vzato osvobozeny od daně z příjmu, pokud jsou splněny určité podmínky a omezení vyžadována českým daňovým právem. V případě ostatních příjmů se základ daně skládá z mimořádného příjmu sníženého o výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení.
Na základě současného znění českého zákona o daních z příjmů jsou za příjmy ze závislé činnosti obvykle považovány příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a také odměny členů statutárních a jiných orgánů právnických osob.
Poplatníci s příjmy z podnikání a příjmy z pronájmu si mohou místo uplatnění skutečných výdajů (nákladů) vybrat uplatnění výdajového paušálu (procenta z hrubých výnosů). Toto procento závisí na kategorii činnosti fyzické osoby a je stanoveno zákonem o daních z příjmů.
O daňovou ztrátu z podnikání nebo z pronájmu lze ponížit v následujících pěti letech příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, kapitálové příjmy, příjmy z pronájmu a ostatní příjmy. Nemůže být odečtena z příjmů ze závislé činnosti.
Příjmy fyzických osob podléhají v České republice jednotné sazbě daně ve výši 15%.
Příklady nejčastěji uplatňovaných částek odčitatelných od základu daně:
(i) Úroky zaplacené z hypotečního úvěrunebo úvěru ze stavebního spoření až do výše 300.000 Kč zaplacené v příslušném zdaňovacím období, pokud byla hypotéka / úvěr použita na financování bytové potřeby poplatníka. Jsou stanoveny speciální podmínky pro uplatnění této položky.
(ii) Příspěvky na penzijní připojištěníse státním příspěvkem až do výše 12.000 Kč a příspěvky na životní pojištění až do výše 12.000 Kč za splnění podmínek stanovených zákonem.
(iii) Daryposkytnuté vybraným subjektům a na konkrétní účely, pokud jejich hodnota činí alespoň 2 % základu daně nebo 1.000 Kč. Maximálně se může odečíst 10 % základu daně.
Fyzické osoby si mohou za splnění určitých podmínek uplatnit tyto slevy na dani:
(i) Slevu na dani na poplatníkave výši 23.640 Kč.
(ii) Slevu na dani ve výši24.840 Kč na manželku (manžela) žijícího s poplatníkem ve stejné domácnosti, pokud manžel(ka) nemá roční příjem přesahující 68.000 Kč.
(iii) Slevu na dani na poplatníka s částečným invalidním důchodem ve výši 2.520 Kč a na poplatníka s plným invalidním důchodem ve výši 5.040 Kč.
(iv) Daňové zvýhodnění na vyživované dítě ve výši 11.604 Kč.
(v) Slevu na dani na studenta ve výši CZK 4.020.
Tyto slevy na dani jsou poskytovány i českým daňovým nerezidentům, pokud jejich příjmy ze zdrojů na území České republiky tvoří alespoň 90 % jejich celosvětových příjmů. Toto pravidlo se nepoužije u slevy na poplatníka, kterou může poplatník využít vždy.
V České republice je pro fyzické osoby zdaňovacím obdobím kalendářní rok. Přiznání k dani z příjmů fyzických osob se podává do 1. dubna následujícího roku. Lhůta pro podání daňového přiznání je prodloužena do 1. července, pokud je daňové přiznání zpracováno a podáno prostřednictvím daňového poradce nebo pokud je na českém finančním úřadě podána do 31. března speciální žádost o prodloužení lhůty. Jestliže poplatník zahrnuje do daňového přiznání příjem ze zdrojů v zahraničí, může být lhůta pro podání daňového přiznání opět na žádost poplatníka prodloužena rozhodnutím finančního úřadu až do 1. listopadu.
Daňová povinnost je splatná v den lhůty pro podání daňového přiznání. Poplatník má během zdaňovacího období povinnost platit zálohy na daň. Jejich výše a četnost (čtvrtletní/pololetní) se odvozuje od výše poslední známé daňové povinnosti. Poplatníci s příjmem pouze ze závislé činnosti, ze kterého jsou sráženy a odváděny zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, tuto povinnost nemají.
Zálohy na daň ze závislé činnosti jsou sráženy z příslušného příjmu ze závislé činnosti měsíčně. Pokud fyzická osoba podléhá systému českého SZaZP, je sráženo zároveň pojistné na SZaZP zaměstnance.
Roční zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti je prováděno zaměstnavatelem na žádost zaměstnance (pokud nemá zaměstnanec povinnost podat přiznání k dani z příjmu fyzických osob). Pokud taková žádost není podána, je konečná daňová povinnost zaměstnance vypořádána zálohami.
Účast na českém systému sociálního a zdravotního pojištění je vyžadována u fyzických osob, které pracují v ČR kromě cizích státních příslušníků, kteří dle legislativy EU týkající se sociálního zabezpečení nebo dohody o sociálním zabezpečení, přispívají do svého domácího systému sociálního zabezpečení.
Příspěvek zaměstnavatele na SZaZP zaměstnance činí 34 % (30,5 % v případě jednatele) hrubých příjmů zaměstnance. Příspěvek zaměstnance činí 11,5 %. Maximální roční vyměřovací základ zaměstnance čin 1.781.280 Kč pro rok 2011.
Příspěvek na sociální zabezpečení zahrnuje nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Příspěvky placené jménem jednatele jsou nižší, jelikož jednatel není nemocensky pojištěn.
Rozsah zdanění příjmů fyzických osob v ČR závisí také na struktuře vyslání fyzické osoby do/mimo ČR, příp. lokálního zaměstnání či jiného vztahu se společností.
Obecně vzato existují dvě základní struktury vyslání zaměstnanců:
Jednotlivé vysílací struktury mají v případě vyslání do ČR tyto dopady:
Další dopady jednotlivých vysílacích struktur musí být prověřeny na základě konkrétních okolností každého vyslání do/mimo ČR (např. potřeba speciální licence agentury práce vydaná českým ministerstvem práce a sociálních věcí, atd.).
